Tonda Slezáček

Odkud to jde

Jako dítě mě karate a Allkampf-Jitsu naučily pevným hodnotám, daly mi první zkušenost s meditací a otevřely mi vnitřní svět, o kterém jsem předtím vůbec nic netušil. Naučily mě překonávat sám sebe. Můj tehdejší mistr bral karate-dó jako cestu pro celý život, ne jako sport, jako to, jak žít ve zdraví a ve štěstí, a součástí každého tréninku byla meditace. Později jsem měl možnost trénovat pod mistrem Hirokazu Kanazawou, žákem Gičina Funakošiho, zakladatele moderního karate. Díky němu mi došlo, že pro Japonce karate-dó není o tom umět se prát, ale o splynutí se životem, o propojení těla, mysli a ducha. Tady se mi poprvé spojila slova zdraví a štěstí.

Na vojenskou školu jsem šel z praktického důvodu, chtěl jsem finančně odlehčit mámě po rozvodu. Naučila mě disciplíně a překonávat překážky, hlavně mi ale ukázala, že když někde mám vášeň, neexistuje dost silná překážka, která by mi zabránila to udělat. Počítače mě fascinovaly odjakživa, protože v nich jde vytvořit naprosto jakýkoli svět a zrealizovat jakoukoli fantazii. Na škole jsem si na samostudium programování vybojoval prostor, později jsem tam vedl vlastní kroužek. Cesty vlakem jsem trávil v pražské knihovně, sítě, hacking, programování. Po střední škole jsem pokračoval na Fakultu aplikovaných věd, obor informatika.

Práce s energií u mě nezačala esotericky, ale fyzicky, přes karate: opakovaně jsem došel na fyzické dno při náročném tréninku a najednou se dokázal napojit na zdroj, který mi dával sílu pokračovat. To byly moje první zkušenosti s meditací. Zajímala mě pak Silvova metoda kontroly mysli a kineziologie, tedy jak funguje mysl, mozek a vědomí a jak se to dá odečítat z těla. Nejvíc mě ale ovlivnilo Reiki, praktický nástroj, jak s energií skutečně pracovat, cítit ji a léčit. Postupně jsem prošel až k mistrovské úrovni.

Až v dospělosti, kolem pětatřicítky, mi došlo, že přesně ty samé fantazie, co jsem si stavěl v kódu, dokážu zrealizovat i v reálném světě. S narozením dětí jsem si začal klást otázku, jakou změnu chci v životě způsobit, abych si mohl s klidem a radostí říct, že žiju život, jaký jsem chtěl. Odtud vznikla značka Zdraví a šťastný, dvě hodnoty, které jsou pro mě klíčové: zdraví, protože dokud ho máš, máš jen problémy, jakmile ho ztratíš, máš jen jeden. A štěstí, ne jako euforie, ale jako klidná vděčnost za to být tady, bez ohledu na to, čím zrovna procházíš.

Jsem tady vlastně kvůli tomu, abych se sám na sobě učil, jak žít zdravý a šťastný život, a se zdravou zvědavostí neustále zkoumám život. Věci, na které díky tomu přijdu, můžou podle mě někoho inspirovat, a proto je dávám v šanci skrz služby, které dělám.

Jak pracuji

Do práce s klienty vnáším i zkušenosti z vlastního podnikání: vedení lidí, vedení projektů, vedení softwarové firmy, práci s typologiemi lidí. Mám za sebou inženýrský titul a certifikace v kineziologii a projektovém řízení. Kombinuju to s prací s energetickým polem a s intuicí, protože změna, která má vydržet, potřebuje obojí, praktické nástroje i hlubší posun.

Kladu zkušenost nad teorii, ale teorii nevnímám jako něco umělého nebo odtrženého. Teorie je pro mě to, co bylo odpozorováno z praxe: když něco skvěle funguje, je to většinou proto, že to nějaký mistr dělal celý život a přesně ví, proč to dělá takhle a v tomhle pořadí. Dává pak smysl popsat, jak to ten mistr má zvládnuté, aby se z toho ostatní mohli inspirovat. Beru teorii jako zdroj inspirace v úsilí být lepší, ne jako prerekvizitu, kterou musíš splnit, než smíš začít. Pořád radši, aby člověk šel rovnýma nohama do praxe a učil se životem, i skrze chyby.

Na čem mi záleží

Peníze jsou pro mě jen jedna z možných forem výměny energie, ne cíl. Jsem otevřený i výměně za jinou hodnotu, a klidně dělám práci i zadarmo, když mi na člověku záleží. Proto je na webu popis a hodnota vždycky před cenou, cena přijde až u přihlášky.

Nesouzním s pojetím štěstí jako setrvávání jen v příjemných emocích. Vědomě jdu i po stinných stránkách, i když to nepřináší radostné emoce, protože vedou k poznání, překonání a skutečné změně.